"Král je mrtev........................ rozejděte se!"

 

... a tak jsem se rozešel a nevěděl kam jít. 

 

Všude byl hluk (až jsem neslyšel vlastní křik a vytí na měsíc se zamotávalo do kol cisteren s  mlíkem) a moc světla (semafory dirigující bpm města vypalujou cejchy co se blbě hojí) a vůní (smrt každýmu sobotnímu dopoledni).

 

Když to všechno jednou přestanete přehlížet a uvědomíte si jaký jste v tom smetí strašný hovno, rázem budete "ten divnej" - 

 

- protože se nesluší zastavit na schodech, protože jste divný, když si sednete v metru na zem, protože jste divný když chcete jít někam tři kilometry pěšky, protože jste divný když občas snídáte pivo, protože jste divný když se zeptáte

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

A tak jsem si udělal bustu svýho mrtvýho krále -

 

- učitel na výtvarku mi kdysi řekl, že jsem narcis, že prej vždycky když maluju portrét, tak do něj vnesu něco svýho, že se mi pak podobá....

 

... busta mýho krále je prázdnej džbán, kterej hraje, když dobře fouká vítr - hlavně na něj nesmíte šahat - cítí pak úzkost a zadržuje dech, protože se bojí, že mu smrdí ze džbánu.....

 

.... dochází mi, že ten učitel měl možná pravdu... ale možná ho nenapadlo, že se lidí bojim, že jsem se na ně naučil nekoukat jako foťák, že se takhle umím koukat už jenom na sebe - protože od sebe tu facku čekám...... a možná, že světlo opravdu zraňuje a evoluce zjistila, že to celý martýrium byl blbej nápad a vrací se zpátky, zpátky dolů... do tmy... k rybičkám se světýlkama... zpátky domů...

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Takže !

 

BLOG

Chronologický zaznamenávání veškerejch příspěvků, který se potom objeví v dalších kategoriích "pokoj"e, anebo ty, který se vlastně ani zařadit nedaj.

 

BAYNÚV SVĚT

Z deníků Billyho Bayna aneb každou bouli na hlavě nezamáčkneš desetikačkou.

 

POKOJ

Můj pokojíček - výkřiky ze tmy, slova v rytmu pronášený do tmy (texty, poezie - především spontánní), muzika, akce a časem i další.